Příběh

Je osm hodin ráno, chystám si svačinu a za chvíli mě vyzvedává parta přátel. Naším cílem je hora Klíč v Lužických horách. Po necelé hodině cesty autem jsme na místě, obec Svor, úpatí hory Klíč. Výstup, jehož cesta spirálovitě lemovala kuželovou horu, trval necelou hodinu, během které jsme viděli kamenné moře a pár částečných výhledů na krajinu. Zvyklý na výhledy z Jizerskohorských kopců jsem nyní zůstal stát v úžasu. Před mým zrakem se rozléhala krajina posetá špičatými kopci sopečného původu, lesy, louky, modré nebe. Postupně se otáčím, nádherný výhled pokračuje, avšak jen do chvíle než spatřím Nový Bor a Českou Lípu. A právě v tomto okamžiku se to stalo. Údolí již nebylo krásné a čisté, ale lidská sídla byla zahalena smogem, smogovou poklicí. Krajinu přitom osvětlovalo slunce svojí téměř nekonečnou energií. Města zahalená do smogového hávu jsem viděl mnohokrát, ale teprve zde, na hoře Klíč, to ve mně vyvolalo spoustu emocí a otázek. Co jste to udělali? Co jsme to udělali? Jak můžeme na jedné straně využívat nejmodernější technologie, létat do vesmíru, komunikovat online na druhou stranu Země, ale jako hlavní zdroj tepla stále něco spalovat…Proč se daleko více nevyužívá sluneční energie, která by dokázala značnou část potřeby pokrýt?

Od této chvíle ve mně tato myšlenka neustále rezonuje a byla se mnou i v okamžiku, kdy jsem objevil teplovzdušné solární panely. Ano, není to hlavní zdroj tepla, vzhledem ke střídání dnů a nocí a vlivem oblačnosti, ale myslím, že budoucnost je v kombinaci využívání různých zdrojů energie. A i kdybychom využívali sluneční svit pouze z jedné třetiny pro potřebu domácností, byla by to zajímavá energetická úspora. V dobách, kdy byla cena energií minimální, teplovzdušné solární panely nedávaly moc ekonomický smysl. V současnosti je ale situace podstatně odlišná. Ekonomický smysl a návratnost investice je ovšem pouze jeden úhel pohledu. Ten druhý je benefit v podobě pravidelného přísunu čerstvého vzduchu, který zároveň vytlačuje vydýchaný vlhký vzduch, čímž snižuje možnost výskytu plísní v interiérech.

Jelikož jsem byl 16 let zaměstnán jako konstruktér vzduchotechnických rekuperačních jednotek a mám tedy mnoho zkušeností s prouděním vzduchu a jeho tepelnou úpravou, rozhodl jsem se postavit si svůj vlastní testovací panel, abych se přesvědčil, jak moc dokáže využít solární energii k ohřevu vzduchu. Nejprve jsem vyrobil panel pouze z materiálů co jsem měl po ruce. I přes jeho zjevné nedostatky byl schopný velmi slušně ohřívat vzduch. Ohřev probíhal i když bylo polojasno či lehká oblačnost. Právě v těchto dnech, kterých je statisticky během roku nejvíce, slunce stále dodává část energie, která vzduch ohřívá. Následně jsem postavil již plnohodnotné panely pro testování materiálů a účinnosti kolektoru. Další vývoj a měření probíhalo v provozních podmínkách na mých prvních instalacích. Výsledkem je můj současný teplovzdušný solární panel. 

Dává mi velký smyls využívat energii ze slunce, proto se tomuto odvětví chci dále věnovat.

Zdeněk Schneider